Čtení

Víkendový papír I.

Pondělní poledne, zapnu Facebook a bum – dvě zasloužené kritiky médií. Novinky a jejich eklekticismus v překladu německého článku o integraci uprchlíků a vrcholně trapné praktiky nového časopisu o pivu (děkuju, už vím, že nekoupím).

Vizitka našich médií, jsem chtěl původně naštvaně sdílet. Ono to je ale jako vždy složitější. O víkendu jsem totiž četl na papíře skvělé články. Dám je proto sem a pokusím se tak činit pravidelně. Možná. Snad. 

Reportér – poslední čísla jsem si říkal, že mě už nebaví. Přitom nedokážu říct, co je na něm špatně – mám předplaceno od začátku a docela poctivě čtu. A byl to jenom dojem.

Je totiž dobrej, musím říct. (o to nejenom protože mé rodině osvětlil Babiše, o tom jindy.)

Jaroslav Kmenta – Příběh policajta
Kmenta, ve kterém se neztratíte – příběh jednoho policajta, co šel po Mrázkovi. Tyvole to byla doba:

„Pak rozložil na stůl fotky mé ženy a mých dvou dětí. Tehdy jim bylo 12 a 14 let. Mrázek na fotky položil nábojnice, ráže devět milimetrů. Podíval se na mě a řekl: ,Dávám ti čas do konce roku. Svlíkneš uniformu, odejdeš od policie a nikomu se nic nestane.‘ To bylo v létě roku 2005. Bylo to v době, kdy jsem mapoval mrtvý lidi kolem jeho skupiny. A vůbec jsem neměl jistotu, že za mnou budou stát kolegové, šéfové, natož politici, kdyby šlo do tuhého,“ sdělil Pavlík.

Magdalena Sodomková – Novinářka Charlie Hebdo: I lidé v Egyptě si chtějí dát pivo
Zkušená zahraniční reportérka vede rozhovor se sympatickou, chytrou a ostrou francouzskou novinářkou původem z Maroka, která vysvětluje, proč je islamismus fašistickou ideologií.

Pro mě muslimové nejsou komunita, jen extrémní pravice je všechny hází do jednoho pytle. I evropská, i islamistická. Obě by chtěly, aby se na ně hledělo jako na jednu skupinu. Levicoví liberálové zas prosazují politickou korektnost, nemůžeme kritizovat islám, náboženství míru a lásky. Takhle mluví, protože nechtějí být směšováni s extrémní pravicí. Měli by si ale uvědomit, že extrémní pravice, to jsou právě islamisti. 

Mimochodem Sodomková má grant od NFNZ na třídílný podcast o spravedlnosti v České republice. Dělá ho s Brit Jensen, Dánka, co vím, snad v Česku nejznámější rozhlasová dokumentaristka. Těším se.

Adéla Tallisová Dražanová – Diktátorův vyzyvatel: Řekli by, že jsem se zabil sám
Jedna z našich nejlepších zahraničních reportérek vypráví mně neznámý příběh muže, který kandidoval v Bělorusku proti Lukašenkovi. A nedopadl vůbec dobře. Bělorusko je pořádně fucked up.

A že volby [v roce 1994] vyhrál ten kníratý – s prominutím – hňup? Ten polovzdělanec a bezskrupulózní populista, který v kampani nasliboval hory doly? Čert to vem, v příštích volbách už určitě vybereme někoho pořádného. 
Jenže teď se píše rok 2018 a polovzdělanec je pořád prezidentem. A Sannikau, který jej jednou vyzval na volební (nebo spíš „volební“) souboj, žije ve Varšavě, protože v Minsku by mu dovolili možná tak prodávat ponožky. 

Orientace
Esence Orientace, tedy proč je tak dobrá: dva akademici napsali srozumitelné články, za kterými je vidět fest erudice: připomenutí genocidy Arménů (minulé úterý to bylo 103 let od jejího začátku) od Michala Řoutila, kterého teda nazvali Milošem, a pořádně dlouhý článek o Dominiku Dukovi od Martina Vaňáče (o Dukovi mluvil na Wavu v mém oblíbenén Hergot!). Zaujala mě mimo jiné citace z Dukova knižního rozhovor, ve kterém říká že „systém politických stran není pro řízení státu tím nejlepším řešením“. Sympatičtější prý je stavovský stát za vlády generála Franka ve Španělsku.

Možný to je, ale nejsem si úplně jistej. Vzpomněl jsem si přitom na pěkný rozhovor s Pavlem Baršou z roku 2004, který jsem nedávno nečetl. Mluví tam mimo jiné o sekulární vládě. A právě Barša napsal do Orientace snad nejzajímavější text, který jsem v ní za poslední dobu četl. 

sounáležitost