Month: November 2021

Tereza je oceánografka, která se na kanadské University of British Columbia zabývá acidifikací oceánů. Vlastně o ní nic nevím. Akorát nám jednou napsala, že má ráda náš newsletter a my ji teď požádali, jestli by nám nenapsala pár odpovědí. Ona souhlasila a mně připadá, že ji už vlastně docela znám. Napsala totiž obrovsky milé a zajímavé věci a my jí i touto cestou moc děkujeme!

Popiš historii i současnost svého boje s trávením příliš mnoho času na internetu.

Je vtipný že ten pocit viny, že trávím moc času na Internetu, mám stejně dlouho jako používám internet. Pamatuju si živě den, kdy mi bylo málo a zjistila jsem, že jsem na dial-up internetu strávila asi 2 hodiny, a ten pocit že to je *hodně špatně*. Rodiče asi považovali za nejhorší zlo světa mládež trávící čas před obrazovkou – ideální dítě byl hoch (literally) od Bobří řeky a neměli jsme třeba televizi – takže ten subliminální-na-první-dobrou pocit že digitální svět je apriorně špatný a dekadentní mám asi odjakživa. V racionální rovině s ním ale nesouhlasím!

Ted’ to hlavně držím v rozumné míře tak, že mi běží appka v pozadí (Rescuetime), která mi ten čas na internetu měří, a když to přeženu s rabbit-holes tak se to snažím opravit. Také pak používám placenou aplikaci Freedom a od 9-9 mám automaticky vypnutý instagram a twitter, protože jsem se jednou přistihla že se v 6 ráno vedle spícího partnera vztekám nad něčím na Twitteru, což je už fakt hodně zbytečná situace. Freedom taky používám v třeba půlhodinových intervalech během práce, abych nemohla reflexivně chodit na různé stránky (…twitter…). A mimo tyto mantinely se snažím to moc neřešit, protože sebešikana taky není moc konstruktivní.

Nezávisle na platformě, kdo je zdroj nejlepšího shitpostingu a kdo podnětných/chytrých věcí? (kulturní tipy; gastro inspirace)

Asi hodně známý shitposting content, ale u twitter statusů Michala Zlatkovského (kterého osobně neznám) se mi nejčastěji stane že se směju nahlas. Matěj Schneider (taky neznám) má zajímavé politics-and-policy postřehy a často o 8 minut později dost surrealistický shitposting – peak chaotic neutral. Že na facebooku existuje Barbora Antonová (furt neznám) mě naopak hodně uklidňuje.

– Hodně mě baví skoro všechno, co dělá Honza Boček – čistá datová žurnalistika.

Z podobného oboru: Edward Tufte má asi docela ego, ale taky je to jeden z velkých zakladatelů oboru vizualizace dat a tohoto celého střetu art-data-science. Jeho knížky jsou fajn, a jeho různé přednášky na internetu taky. Dobrý třeba k mytí nádobí.

– Občas si projedu kottke.org nebo freundevonfreunden

– Chvíli mi trvalo mít jí ráda, ale hodně mě v poslední době baví humor i vážnější úvahy Alice Fraser, kterou znám přes mírně bizarní satirický podcast The Bugle. Vrchol anglosaského pohledu na věc…

– Literally váš newsletter! (Sorry not sorry, je to jedna z mála věcí, na kterou vždy kliknu (a taky vás nikoho neznám!))

– Pořád se občas vracím k osobní stránce profesora Parker MacCready, který je oceánograf dělající modely na University of Washington – dobré je třeba “How to come up with new ideas”. To byl pro mě jeden z takových těch hezkých momentů kdy si člověk něco přečtě a jeho osobní pracovní styl nebo uvažování nad vlastní činností se změní o něco k lepšímu. Něco je specifické pro můj obor, ale obecně myslím že je to dobré nejen pro lidi z fyziky nebo oceanografie – MacCready sám je původně vystudovaný architect na Yaleu, pak se přesunul k oceanografii. Občas ho pracovně potkám, a vyzařuje z něj taková ta kombinace humoru-pokory-nadhledu s nadšením pro vlastní práci (a taky je absolutní bedna). Není nijak extra známý, což mi připomíná že často nejskvělejší lidé pracují celkem bez povšimnutí veřejnosti na zajímavých a relevantních problémech – a mají výsledky, kterých si veřejnost zase nevšimne, ale které znatelně konstruktivně mění svět k lepšímu. A že to dělají, protože je to baví.

Jaký pracovní nástroj dostupný přes prohlížeč ti změnil život?

Tady se asi trochu rozepíšu, protože mi trvalo hodně dlouho, než jsem našla osnovu pro dělání vlastní práce, která působila alespoň trochu udržitelně a zároveň dostatečně efektivně, a ted’ si život bez ní nedovedu představit. Jestli děláte jakoukoli práci, do které jste hodně osobně zainvestovaní a která má blbě nastavené boundaries a periodicky se vám chce zalézt pod stůl a schovat se, i když vás to v úvozovkách vlastně baví, zjevně je nás hodně. Asi je to normální, ale u mě se to docela zlepšilo pomocí:

• Rescuetime.com platím premiovou verzi, ale i ta zdarma je dobrá. Měří kolik času trávíte na různých činnostech (u mě hlavně datová analýza, opravování a modifikace modelů, čtení článků, twitter (…) ). Protože u mé práce většinou nemám pro ty nejdůležitější věci krátké deadlines (tj kdybych za den nic neudělala, není to hned vidět, ale vymstí se to) a zároveň ty projekty jsou velké a mají odporně posouvající se mantinely, většinou na konci dne nemám ‘ok, tohle je hezky hotové, končím’. ‘Udělala jsem dnes x hodin programování nebo psaní článku a vidím to v rescuetime’ mi (asi uměle) navodí ten pocit satisfakce který mi pomáhá mít něco jako osobní život.
• Notion.so je skvělej zdarma online notes na poznámky, todolisty, atd. Vedu si tam hlavně pracovní deník, nějaké todolisty pro velké projekty ktere trvají treba roky, a reading diary vědeckých článků. Psát pracovní deník pomáhá hodně v boji proti zmaru, a mít pracovní deník dostupný odkudkoli je super.
• Pomofocus.io je zdarma pomodoro method timer který občas používám, když musím dělat něco co mě děsí svojí náročností. ‘Psát článek 25 minut’ je schůdnější než ‘napsat článek’.
• Pak taky věci co používám každý den jsou jupyter notebooks, overleaf.com, github, a stackoverflow…

Jaký je tvůj oblíbený meme template z poslední doby?

Evil ___

Nejvíc mě rozesmála tato:

Vyber si prosím tři otázky pouze pro tebe, které se ti líbí. Pokud se ti jich ale líbí víc, klidně víc!

Kdysi jsem slyšel, že oceány jsou naprosto klíčové pro vývoj klimatických změn. Můžeš nám o tom něco povědět?

Protože tepelná kapacita vody je vysoká, tj. je potřeba hodně energie na to, aby se ohřála nebo zchladila, oceány fungují jako obrovský termoregulátor planety – velké proudy nám z větší části určují klimatické podmínky. Též oceán pohlcuje hodně tepla, a to i většinu toho ‘navíc’, které produkuje lidská činnost (skrze spalování fosilních paliv a skleníkového efektu) oproti předindustriální době. Vědět, jak proudí oceán je klíčové pro to, abychom věděli, co jsou hlavní faktory ovlivňující naše klima dnes, a jak se klima (i ty faktory) mění v čase.

Já zkoumám pomocí modelů fyzickou stránku acidifikace oceánu, což je jev spojený s tendencí oceánu pohlcovat oxid uhličitý – zhruba 30% toho ‘navíc’, který jsme zatím spálili, skončil v oceánu. To na jednu stranu snižuje množství uhlíku v atmosféře a oteplovací vliv skleníkového efektu, ale na druhou stranu to dost radikálně mění geochemické podmínky oceánu, což se promítá dost razantním způsobem třeba ve schopnosti různých organismů stavět si ulity a tím pádem mění celou ekosystémovou strukturu. Proto se acidifikaci oceánu říká ‘the other CO2 problem’. 

Odráží se tvoje profese ve výběru popkultury, kterou máš ráda? Kde třeba?

Myslím že asi hlavně v tom, jaký typ věcí po práci vyhledávám. Číst si o změně klimatu a vytvářet modely změn klimatu je pro mě náročné jak mentálně, tak občas i emočně, a tak vyhledávám po práci věci které jsou bud’ hezké-dobré nebo nenáročné nebo obojí. Čtu depresivní literaturu daleko míň než dřív. Partner chce sledovat Tarkovskyho, já chci sledovat Bondovky. Furt poslouchám na youtube rozhovory s Tildou Swinton protože jsou tak nějak uklidňující a má fajn hlas. Na instagramu sleduju třeba @hajnyzmakova, protože krásná česká zviřátka, nebo kamaráda @bitteringagent, který vtipně píše o jídle a filmech – věci keré jsou hezké. Na Twitteru je +- užitečné být profesně, a @quokkaeveryhour bot vnímám jako dobrý pro duševní zdraví.

Je jasné, že podobné tendence může mít asi kdokoli, kdo občas zažívá stres v práci – tj většina lidí. Ale vnímám, že to tak dělá hodně známých z tohoto oboru. (Mimo popkulturu: Také svůj volný čas tráví často úplně mimo internet nějakou fyzickou činností – lidí, co dělají profesně klimatologii-oceanografii a ve volném čase pracují na komunitní farmě, nebo vaří pivo, nebo lezou po horách, apod, je skoro většina.)

Vědecké komixy Toma Gaulda mě vždycky potěší…

Nakolik je tvoje profese o zprostředkovaných a nakolik o vlastních zkušenostech?

Tohle je super otázka, která vpodstatě vystihuje podstatu oceanografie. Jsou dva hlavní směry v oceanografii: modelling a observational, a oba jsou vlastně o zprostředkovaných zkušenostech, ale každá jinak. Observationalists často jezdí na lodích na různá bizarní místa a měří všechno od slanosti vody po třeba koncentraci různých kovů (což je užitečné pro mimo jiné ‘watermass tracking’). Což jsou rozhodně vlastní zkušenosti, a emoční-mezilidská stránka těchto expedic se hodně promítá do fungování toho oboru, ale nevím jak moc je změření třeba ‘4.2 nanomolar of dimethylsulfide at 0914 GMT at x lon, x lat’ osobní zkušenost světa. Observationalists dostávají krátké, neúplné náhledy situací, ze kterých se snaží odvodit nějakou vedoucí dynamiku.

Na druhé straně jsou velké matematické modely, které začínají u základních rovnic (Navier-Stokes, což je klasická force = mass x acceleration přepsaná pro tekutinu na rotující planetě). Co je apriorně fascinující je že můžeme začít u těchto základních rovnic a dokopat se třeba až k poměrně dobré předpovědi počasí. (Která se navíc furt zlepšuje – předpověd’ počasí pět dní dopředu je dnes zhruba tak dobrá, jako byla jednodenní v roce 1980!) Ale u modelů se zase pořád ptáme na to co nám mohou říct a co už ne, ‘spatial and temporal scales of knowledge’’. Takže oba směry pracují s abstrakcí, ale každý zásadně jinak, a vzájemně se doplňují.

A, lol, jednou se nám stalo že se do hlavního superpočítače někdo naboural a začal na něm těžit Bitcoin.

Kdybys měla vypíchnout něco cool z kanadského internetu, napadne tě něco?

Díky jazyku je kanadský internet daleko míň specifický než ten český, ale #canadiancontent is definitely a thing.

• Instagramový účet @leroyandleroy jsou dva týpci z prérií kteří popisují různé věci na prériích. Nejlepší na tom je, že lidi ze Saskatchewanu takoví opravdu jsou.
• @canada.gov.ca dělají krásný, velice specifický Canadian Content / shitposting. Doporučuju.
• @towniememes jsou memy z Newfoundlandu. I don’t get it but I’m here for it.
• Kanad’ani mají hodně vřelý vztah ke svému rozhlasu CBC – myslím že částečně proto, že je často doprovází na dlouhých cestách autem. Mně přijde jeho internetová  presence trochu mimo, ale Kanad’ani se vždy urazí když to člověk zmíní. Ale ted’ jsem se byla podívat na hlavní stránku a je tam “Moose crashes through window of Sylvia Fedoruk School in Saskatoon”. Takže, rozhodně canadian content. See also @cbcpitchbot
• https://weirdcanada.com/ byl super server pro divný kanadský hudební projekty. Skončil, ale je tam furt archiv.
• Firesmoke.ca je předpověď’ kouře, který už několik let všichni používáme v srpnu a září, abychom věděli, jestli budeme moct dýchat. Změny klimatu se hůř popírají, když člověk skrz kouř nevidí slunce.

Existuje podle tebe způsob, jakým oceán nyní primárně ovládá naší imaginaci? Myslel bych si, že mohou existovat etapy jako: okouzlení exotickou dálkou; panika ze znečištění a plovoucího ostrova odpadků… Máš nějakou dominantní představu ty?

Hm – pro mě je to asi hlavně o nějaké špatně popsatelné velkosti a nekonečnu. Jezdívali jsme na monitorovací projekt na Station Papa (50° N, 145° W), což je bod hodně daleko od pevniny, a ten pocit obrovitosti a oblivion během hlídky uprostřed noci si dost živě pamatuju. Že kdyby člověk spadl přes palubu tak by zmizel úplně, ale úplně beze stopy, pocit že ta asi 300 metrů dlouhá lod’ je vlastně malinká… Samozřejmě pocit nekonečna si člověk může navodit vpodstatě kdekoli, ale bylo to dost imponující.

Myslím, že lidi, co jsou doma na východ od Berlína mají občas planetární imaginaci alespoň trochu ovlivněnou různou ruskou/polskou/atd scifi – napadá mě třeba oceán v Solaris. Jednou jsem na začátku jedné oceanografické práce četla jako věnování tuhle pasáž ze Solaris, a asi není co dodat?

“We observe a fraction of the process, like hearing the vibration of a single string in an orchestra of supergiants. We know, but cannot grasp, that above and below, beyond the limits of perception or imagination, thousands and millions of simultaneous transformations are at work, interlinked like a musical score by mathematical counterpoint. It has been described as a symphony in geometry, but we lack the ears to hear it.”