Chladnou zemí by Jáchym Topol
My rating: 4 of 5 stars
„Když kopeš do starého hrobu, lámeš žebra živým, říká se.”
A víc bych nemusel psát, lépe bych tu nedlouho knížku nedokázal vystihnout. Topol se trochu šklebí, trochu více u toho ohmatává, aby našel bolavá místa, na která jsme dávno zapomněli, někteří jsme o nich ani nevěděli. Obnažuje je, dotýká se jich, probouzí zanícenou tkáň k životu. A ona žije, žije vlastně celou dobu!
Že je to bravurně napsaný, to asi nemusím říkat, já ale hlavně nevěděl, že existuje nějaké Bělorusko, že to Bělorusko má nějakou historii a ta nemusí bejt uplně růžová. Nevěděl jsem, že existuje Východ, protože je Slovensko a pak jekési Rusko – já se ale samozřejmě považuju za Západ a oni, ti v tom Rusku, ti ať si tam svoje podivný problémy nějak vyřešej’. Chyba! Vždyť u nás máme citlivé lidi.
Zážitek posiloval před tím dočtený Imre Kertész, pro pořádné prozkoumání promrzlých hrobů se obrátím na Timothyho Snydera a jeho Krvavé země, už se jim nedá vyhejbat. A taky samozřejmě musím přečíst další Topoly.