Ahoj čtenářská rodino,
původně jsme chtěli naskládat ty nejlepší odkazy na rozhovory v DVTV a na Seznamu. Daniela, pan Šídlo a tak. Dvacet tři minut dynamických střihů na dvě soustředěné hlavy.
Skládáme, snad až kurátorujeme, když v tom se půda pod našima nohama začala hroutit. Eroze, záplavy, bezedno. Ondřeji, Jakube, říká nám hlas snad z nebes, vždyť není rok 2016!
Ten je teda vousatej.
Aspirační třída. Tak se teď říká víceméně vzdělaným lidem, kteří žijí v drahých městech, jejich příjmy ale nestojí za moc, nemůžou si toho tedy moc koupit, takže svůj vysněný status demonstrují čtením longreadů, poslechem topshit podcastů, sledováním quality TV a pečením chleba. To vše samozřejmě pečlivě zdokumentované na sítích. Produktivní volný čas se tomu taky prý říká, psala teď ve svém newsletteru Anne Helen Petersen, autorka vloni do-pocketu-nejukládanějšího článku o vyhořelých milénialech.
Normálně jsme se voklepali hnusem, že takhle někdo může žít. Hnůj, řekli bychom, ale ten je od zvířat a ta jsou moc chytrá na “produktivní volný čas”. Pokud ale vy někoho takového znáte, pošlete mu náš newsletter. Každý si zaslouží trochu statusového uznání. No ne snad, no ne snad, no ne snad?
My každopádně přejeme inspirativní čtení. Dnes jsme totiž vybrali jenom texty. Co dělat, lepší médium prostě neexistuje.
The Art of Dying (Peter Schjeldahl, The New Yorker)
Redaktora časopisu The New Yorker zabíjí rakovina plic. Nesentimentálně přemítá nad tím, jak vůbec reflektovat život, kterým drogám se vyhýbat a jakou nejlepší radu dostal pro šťastné manželství. Být Schjeldahlovo pero jen o něco lehčí, tak levituje.
My problem was not a lack of connection with the collective unconscious. I was a fucking poet. My problem was getting out of bed in the morning.
The Real Class War (Julius Krein, American Affairs)
Zakladatel čtvrtletníku American Affairs Julius Krein napsal jeden z nejlepších článků, co jsem četl za dlouhou dobu. Družicovým nadhledem a štiplavostí Bhut Jolokia vysvětluje, že politicko-ekonomická štěpící linie není 1 % versus 99 %, ale mnohem spíše 0,1 % proti vrchním 5 až 10 %.
Do hry se jinými slovy dostávají profesní elity, které stále mají prostředky a jistou politickou moc, zároveň jim ale nerostou příjmy tak rychle jako nájmy v centrech nebo školné na amerických univerzitách. A protože ani ten nejblyštivější korporát už není vyhlídkou pořádného rita, nastupující vrchnost se radikalizuje vůči novodobé top oligarchii.
Passer byl víc než Formanovým scenáristou, mediální obraz smrti zkresluje (Petr Fischer, Aktuálně.cz)
V týdnu zemřel režisér a scénárista Ivan Passer. „Máme pocit, že vidíme něco, co normálně vidět není, že je tu nějakým zvláštním způsobem přítomna životní energie, která nám jinak utíká mezi prsty a jsme na ni schopni v pozdějším věku nanejvýš sentimentálně vzpomínat, ačkoliv původně se jevila jako ta největší banalita,“ píše o Passerově Intimním osvětlení Petr Fischer. Podobně hřejivou vzpomínku napsal na A2larm Martin Šrajer: „K tomu, abychom dokázali dát průchod tomu nejlepšímu, co v nás je, občas úplně stačí jenom být. Není se třeba za něčím hnát, snažit se být vidět a slyšet, excelovat.“
Oběsit se na myšlence, pořídit si pudla a další tipy, jak (ne)přežít klimatickou krizi (Tereza Matějčková, Revue Prostor)
Tereza Matějčková má velký dar zlidšťovat ty nejváženější postavy filozofie. V tomto archeologickém článku ukazuje evoluci přemýšlení o vztahu přírody a člověka. Jako vždy prokládá výklad myšlenek čtivými anekdotami a téhle kombinace se jen stěží dá nabažit.
„Dobrý člověk je ten, kdo nikdy netýrá žádné zvíře,“ tvrdí Schopenhauer, známý milovník pudlů a předchůdce všech ochránců zvířat. Aby nečinil svého nejbližšího přítele víc smrtelným, než je nutné, nijak jej neindividualizoval a dal mu co možná nejobecnější jméno: Athman, božský dech. Když se naplnil pudlův čas a ten se ponořil zpět do koloběhu života, pořídil si Schopenhauer „novou“ verzi, přitom však věřil, že ta „obsahuje“ předešlého Athmana, a pudl tak dostal stejné jméno. Kdykoliv se Athman nechoval způsobile, sáhl Schopenhauer, pověstný svou zuřivostí, k nebetyčné sprostotě a na nebohého tvora řval: „Ty člověče!“
Heaven or High Water (Sarah Miller, Popula)
Miami se potápí a realitní trh s nemovitostmi u moře zatím vesele roste. Sarah Miller se proto vydává na místo a předstírá, že má o domy zájem – aby se mohla makléřů nenápadně zeptat, jestli je stoupající hladina krapet neznervózňuje.
Článek přitom klame tělem – o seriózní záležitosti vypráví poťouchle. Ignoranci těch, kteří jsou bez dalších argumentů přesvědčení, že „někdo to určitě řeší.“, se chvíli smějete. Tipl bych si zároveň, že se po přečtení nebudete cítit jako po talíři slepičí polévky.
Twelve Million Phones, One Dataset, Zero Privacy (Stuart A. Thompson and Charlie Warzel, The New York Times: The Privacy Project)
Timesy získaly sadu dat, díky níž mohly sledovat polohu 12 milionů telefonů. Je to maso. Různé články upozorňující na problematiku současného dohledu už jsou klasika. Přesto je zneklidňující snadnost, s jakou identifikovali návštěvníky domů Johnyho Deppa nebo člověka, který chtěl přestoupit z Microsoftu do Amazonu. Dodejme pouze, že v Americe jsou data o poloze téměř neregulovaným byznysem, ve kterém se doufá v dobrou vůli obchodníků. Téma zpracoval v Deníku N vědecký redaktor Petr Koubský.
‘I Believe in Love’: Elizabeth Wurtzel’s Final Year, In Her Own Words ( Elizabeth Wurtzel, GEN)
Ve dvaapadesáti letech zemřela Elizabeth Wurtzel, autorka dobově zásadní knihy Prozacový národ (1994), která jela osvětu o psychickém zdraví / narcistní over-sharing dřív, než to bylo cool. Odkazujeme zejména na její velmi osobní shrnutí posledních let života. Úvod do života a díla autorky, která „definovala generaci X“ případně nabízí BBC. Vzpomíná na ni i naše oblíbená Jia Tolentino v New Yorkeru. Jestli její nejslavnější kniha obstojí i po 25 letech, se loni ptali na Longreads.
„U Výměny manželek se rituálně ujišťujeme, že nejsme jako oni“ (Jakub Jetmar, Médiář)
Pro Médiář udělal jeden rozhovor z nás s velmi podnětnou Irenou Reifovou z FSV UK. Bavíme se o jejím bádání nad Výměnou manželek, specifikách reality shows v postsocialistických zemích, ale i o jejím dřívějším zájmu: co o Češích říká naše přetrvávající obliba normalizačních seriálů? Reifová pěkně dávkuje odborné vhledy a lidský jazyk.
Dekáda v české literatuře: Hodně balastu a málo velkých románů, vyniká Topol či Sidon (Petr A. Bílek, Aktuálně.cz)
Petr A. Bílek shrnuje poslední dekádu v české literatuře. Místy je snad až příliš úsečný, postihuje ale také několik důležitých trendů. Odhaleni jsou tuzemští grafomani, prvoplánové komentáře o politice i perly, na které v Magnesii Liteře nenarazíte.
Neplaťme jejich účty za klima. Na Austrálii ať se složí uhlobaroni a politici (Radek Kubala, Deník Referendum)
Na Deník Referendum naleznete i redaktorky s lehčím perem. Radek Kubala ale dobře vysvětluje, proč sbírky na pomoc Austrálii, kterých máte plný newsfeed, nejsou úplně košer. A co je nutné vyzdvihnout především: článek pouze nekibicuje, nabízí naopak i efektivnější alternativy.
Capitalism’s new clothes (Jevgenij Morozov, The Baffler)
Když se do sebe pustí intelektuálové, může to být drsnější podívaná než zápas MMA. Kdo chce příklad, ať mrkne na recenzi knížky Shoshany Zuboff The Age of Surveillance Capitalism. Nemilosrdně ji rozebral Jevgenij Morozov – a nebuší do slaměného panáka ani pod ad hominem pás. Přesné hity směřuje naopak na ideová východiska, neukotvenost Zuboff v současné debatě… chvílemi jsem musel až odvracet zrak.
Bring up the bodies: the retired couple who find drowning victims (Doug Horner, The Guardian)
Storka jako lusk, jakkoliv morbidní námět má. Je o páru sedmdesátníků, bývalí vědci, kteří se zabývají hledáním mrtvol ve vodě – a jsou v tom asi nejlepší na světě. Našli jich už přes 120, nejhlouběji bylo tělo 174 metrů pod vodou, nejstarší leželo u dna přes 100 let. Práce je to důležitá: jak pro psychologii pozůstalých, tak pro úřady. Vše je pěkně vysvětleno. Ještě poslední číslo: manželé jsou už 47 let (a práce jim je koníčkem).
Archiv Nedělních příloh najdete na této stránce. Když někomu chcete naše výběry doporučit, pošlete jim ji. Je tam chlívek k přihlášení newsletteru.
