Říjen 19 II

Nová média

Fat Cat Art

Něco, nevím co, mi přijde rozkošného na otylých kočkách. Stejný vkus má i Světlana Petrova a na její stránce Fat Cat Art dává pádné důvody, proč si máte myslet něco podobného – do desítek, stovek kanonických obrazů zakomponovala zrzavého kočičího basťocha.

(Nezapomeňte proscrollovat až na konec k modernímu umění!)

Řekneme vám, co číst. Úsvit newsletterů

On je to sice text, ale svým zájmem o medialitu se hodí do této kolonky. Matouš Hrdina pro Finmag výborně shrnul, proč jsou newslettery vynikající distribuční platformou, & přidal několik tipů, koho odebírat. My tam zatím nejsme, ale jdeme nahoru.

Kdo dnes používá teletext? V Česku ho mají pořád rádi třeba sázkaři

BBC končí s teletextem, v Česku ho stále měsíčně sjíždí 700 tisíc mediálních fajnšmekrů, říká v rozhovoru pro Lupu vedoucí teletextu Jan Zeman.

Audio

Against the Rules

Doporučovat Michaela Lewise je řehole. Umí pronikat do hloubky jako málokterý novinář, zvládne psát nesmírně poutavé bestsellery a jeho témata jsou namátkou: hypotéky, statistika, dění na ministerstvech energetiky a zemědělství.

Pro jednou je ale potřeba věřit obalům jeho knížek, když na nich píšou recenzenti o tom, že měli na konci slzy v očích, nebo že autor engages both heart and mind. Kdo viděl film The Big Short, natočený podle Lewisova stejnojmenného díla o pádu Lehmann Brothers, tak to rozechvění moc dobře chápe.

Nejnovější Lewisův počin je ovšem podcast. V Against the Rules je tématem úpadek archetypu soudce a řekněme pouze to, že každý díl dosahuje kvalit jeho knížek. Poslechnout si musíte buď díl o “posledním” Leonardově obrazu, nebo prapodivný příběh akademika, který stál za výzkumy pro Cambridge Analytica a jejich údajně zkázonosným dopadem na volby v roce 2016. Příjemný, jemně elitářský diskurz included.

1619

Projekt The New York Times Magazine s názvem 1619 se ohlíží na čtyři sta let od prvního zavlečení Afričanů do Severní Ameriky a nabízí nové vysvětlení toho, co znamenalo samotné otroctví i snahy o nastolení rovnosti. V řadě esejů mimo jiné tvrdí, že snaha o emancipaci černochů byla a je naplňováním principů napsaných v Ústavě, jejichž dodržováním se bílí Američané zabývali, řekněme, neochotně. A že otroctví a s ním spojené hospodářství bylo klíčové pro nastartování amerického kapitalismu. Celý projekt doprovází výpravný podcast.

Není přitom lehké doporučit jen jedinou epizodu. Zkuste ale ze seznamu vybrat třeba tu o hudbě (epizoda #3), anebo fest dojemnou o černošských farmářích, kteří v posledních letech kvůli pokoutné bankovní praxi ztratili svoje bydlo (dvoudílná epizoda #5).

Proti pohledu, který na historii nabízí 1619, se mimochodem vymezila levičácká bašta Jacobin. Zpochybňuje kupříkladu ústřední roli otrokářské ekonomiky v proměně Spojených států v supervelmoc. Pro podnětný beef klikejte tu.

Aneta vybírá hudbu

Country skladby mají v české kolektivní paměti místo výrazné jako málokterá další hudba. Neotřesitelný institut zpěvníku Já, písnička do našich hlav navěky zapsal slova ať už přetextovaných amerických klasik z dob občanské války, nebo původních tuzemských hitů. Jonáš Kucharský ostatně v A2 psal, že country hudba “má u nás v mnoha ohledech k lidovosti daleko blíž než valašský skanzen.” Globální hudební trendy ukazují na návraty ke kořenům a i v Česku můžeme sledovat, jak hudebníci tenhle “folklor” postupně znovuobjevují. Letos tady vyšly hned tři desky, které stojí za pozornost.

Dingo // Dingo

Nejčerstvější z trojice je říjnová debutová deska pražské kapely Dingo nazvaná Dingo. “Moc jsme nad tím nepřemejšleli, prostě country hraju od dětství a přišlo mi to upřímnější než si říct, že začnu hrát metal,” říká jeden z členů v posledním díle pořadu Špína. Což tezi o tom, že country je v našem kulturním kontextu přirozený hudební jazyk a jen jsme si to doteď odmítali přiznat, potvrzuje beze zbytku. Přiznaně kostrbatá angličtina a stadionové hity. Naživo za pár dní třeba v pražské Varšavě.

Wabi Experience // Wabi Experience

Wabi Experience jsou na první poslech od country na míle daleko. Z hitovek českého country hrdiny Wabiho Daňka totiž za pomoci mikrosamplingu poskládali ambientní album. ,,Co na Wabi Experience asi překvapí nejvíc, je svíravá úzkost, která se deskou line. Možná se nachází i v originále, jen jsme ji tam dříve neslyšeli,” píše ale v profilu Karel Veselý. Naživo v dohledu nic, na ohlášení koncertů můžete čekat aspoň u klipu.

Šimanský & Niessner // Tance neznámé

Šimanský & Niessner do českého prostředí přinesli snivý hudební styl nazvaný americký primitivismus. Spíše než o jednohlasem zpívatelné písničky tady jde o styl hraní na kytaru. Táborák u totemu na chatě v Posázaví by ale jejich Tance neznámé doplnily báječně.  Jejich hra je naživo meditativní a hladí po duši, k vidění a poslechu třeba zde.

Text

Od přirození v esejích Škvoreckého až po paniku z #MeToo

Deník N začal vydávat víkendovou přílohu Kontext N. Ideální čtení pro nudné lidi, kteří mají v pátek už přečtený celý Respekt. Co do světonázoru tedy očekávejme Karlín, viz překlad prachbídně neobjevného eseje od Anne Applebaum (velmi podobný piece přeložil vloni, haha, Respekt. Tehdejší kritika Matěje Hona platí na oba texty).

Ve stejném čísle ale byl i jeden článek výborný. Publicistka Karolína Kašparová se vydala do archivů 90. let, aby přinesla podstatný střípek pro pochopení tuzemských debat nad #MeToo. Má to myšlenku, má to zdroje, vzácný úkaz.

A Million People Are Jailed at China’s Gulags. I Managed to Escape. Here’s What Really Goes on Inside

Kterak Čína stabilizuje Ujgury. Uprchlice z tamního gulagu popisuje pro Haaretz trhání nehtů, pravidelná znásilňování, testování farmak, vyznávání se z hříchů a provolávání lásky prezidentu Si Ťin-pchingovi. V “převýchovných táborech” je celá desetina příslušníků etnické menšiny. Velmi nepříjemné čtení.

Bring Back “Yuppies”

Radosti “sdílené ekonomiky” podraží, píše v souvislosti s neudržitelným modelem Uberu, WeWorku a dalších městských cool-shitů Atlantic. A Slate dodává: well, už teď si ho může dovolit akorát – slovy ČRo – nastupující kosmopolitní třída. Takže pro ně přestaňme používat příliš obecný pojem milénialové. YUPPIES to jsou.

Když jsme u těch generací, tak dva pěkné články pískaj’ konec Xkám (1965 až 1985). “No living generation has shown less interest in changing the world. As a result, no living generation looks wiser today,” píšou Financial Times. “To be Gen X was to be disaffected from the consumer norms of the 1980s, but to be pessimistic about any chance for social transformation. It was to be ironic, skeptical, deflating of pretension and authority, detached from social movements and political parties alike,” čteme na Dissentu. Skoro bych řekl, že to sedí i na zdejší Xka.

The Insane, Unholy Life of John McAfee

Životopis Johna McAfeeho můžete začít číst jako příběh o pohádkovém zbohatnutí. Klasické matro z Forbesu. Když McAfee skrze svoje antivirové programy vydělal obrovský balík, mohl se zavřít na soukromý ostrov, nebo vstoupit za ANO do pražské komunální politiky. Dopadlo to malinko jinak.

Nechci přitom prozrazovat všechny kapitolky, kterými si od konce 90. let McAfee prošel a kvůli kterým se vymyká… tak nějak všemu. Jeho život ve střední Americe a zapletení do nájemných vražd, útěk před úřady a prozrazení polohy kvůli fotkám reportérů VICE, předstírání infarktu, kandidatura na prezidenta za Libertariánskou stranu a mnoho, mnoho dalšího. (Oceňte také, prosím, rozkošný design stránek 256 kilobytes!)

In the village, McAfee went full Breaking Bad on the poor people there and set a curfew at 8pm. He also opened up a police station, his own one. He didn’t want no cops at the police station, though – his security was supposed to be doing that job. He was calling his guards “hit men”, and would talk about perhaps taking over the Belize government. People there seemed to have been legitimately afraid of him, and he was bribing cops left and right, too.

(Epizodku s velrybami v článku raději vynechali. Tomu rozumím, všichni lidé se zbytkem morálky by měli učinit to samé.)

Video

Fajnšmekrem dřív než to bude cool. Druhý Serial Killer vyhráli Rusové a český webseriál o kyberšikaně

Komu chybí seriálové matro, nechť se obrátí na Ednu a v-denním-životě rozhlasového redaktora Toma Kremra, který vyčerpávajícím způsobem shrnul letošní ročník brněnského festivalu Serial Killer.

Pivo

Na nádraží v Pardubicích čepují v krásném prostředí bývalého bufetu moc dobrá piva. Tamní pivovar Bahno vaří spodně i svrchně kvašené pivo, zpoždění jsou úžasná, felení Na plovárně s Markem Ebenem hadr. 

To je vše. Budeme rádi za kritiku či sdílení. Každá zpětná vazba dobrá, to je jasné. Kdo chce další Přílohu přímo do emailu, tak zvažte přihlášení níže.

S láskou Jakub & Ondřej



Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *