Pokud by existovalo něco jako guilty pleasure, což už samozřejmě není, co sem zařadíš ze své YouTube diety?
V poslední době u mě vede vlog jedné single Japonky, která zaznamenává svůj každodení život v Tokiu. Většinou z vlastního podhledu natačí různé běžné činnosti co vykonává. Třeba jak si chystá snídani, uklízí nebo rozbaluje skleničky, které si objednala. Celý ten proces – jak to točí, stříhá a pak zveřejňuje, mě velmi dojímá. Je v tom odhodlání, osamění a určitá vzdorovitá statečnost. Nikdy ji není vidět obličej. Vlog se jmenuje Nami’s life.
Nezávisle na platformě, kdo je zdroj nejlepšího shitpostingu a kdo podnětných/chytrých věcí (nebo taky kulturních tipů; gastro inspirace…)?
Já se sledování shitpostingu teď snažím hodně vyhýbat, tak už v tom nemám moc přehled.
Co se týče nějakých kvalitních podnětů, tak sleduju řadu lidí, často mých přátel, jejichž postřehy z různých oblastí mě zajímají. Rád čtu posty od Bruna Ferrariho – to je pro mě takový průvodce nesnadným životem umělce. Sleduju i lidi z oblastí kterým moc nerozumím – třeba strojírenství nebo zahraniční obchod.
Mám taky rád posty Ivy Hadj Moussa, ona je velmi talentovaná komička a má hezkého psa. Pravidelně čtu stránky Kamila Fily nebo kotaku.com.
Jak nové technologie mění malbu? //Třeba ve smyslu: jak se proměnila architektura vynálezem železobetonu.
Malba neustále reaguje na řadu technologických objevů. Například futurismus ovlivnil nový prožitek z rychlosti osobní dopravy v automobilech. Vynález letadla zase dal malířům nový pohled na krajinu. Technologie barev v tubách umožnila impresionistům opustit ateliery malovat více v plenéru. Vynález optických čoček a zrcadel dal umělcům renesance nové možnosti zachycení perspektivy. A takto bychom mohli pokračovat…
Dnes je pro mě asi nejzajímavější vztah klasické malby a digitálního obrazu. Visualní možnosti Photoshopu jsou téměř absolutní, ale přenos emoce se mi daří lépe neopakovatelným, unikátním tahem skutečného štětce. Malba má oproti digitálu své tělo, je v tom nějaké podivné kouzlo… nějak to umí uchovat energii. Proto se tomu věnuju.
Kam se nejraději chodíš dívat na věci, které by sis chtěla někdy koupit, ale pravděpodobně to neuděláš?
Třeba v Louvru mají pár pěkných věcí, ale v posledních letech mě touha věci vlastnit nějak opouští.
Co děláš na internetu, když jsi pod vlivem konopí?
Konopí téměř neužívám, a když už výjměčně pod vlivem něčeho jsem, tak ten čas na internetu netrávím.
Často vídám kritiky vizuální unifikace internetu. Kdysi býval často divoký a snad i ošklivý, aspoň to ale bylo různé! Máš podobný pocit, nebo vizuální podobu online prostoru moc neřešíš?
Naprosto souhlasím a není to pouze případ internetového prostředí. K jisté vizuální unifikaci dochází ve společnosti na všech urovních, vnímám to jako velmi negativní jev. Jinakost a jedinečnost je nadherná. Ke stádnosti mám přirozený odpor.
Když půjdu do galerie já a když ty, budeme se na obrazy dívat pravděpodobně odlišně. V čem se liší pohled laika a malíře?
Já si obecně myslím že je důležité aby divák přicházel k umění s ochotou se jím zabývat a být mu otevřený – to může být někdy problém jak pro laika tak pro malíře.
Můžeš poodkrýt, jak funguje ekonomicky práce malíře? Co ti vydělá peníze?
Peníze mi vydělává to, že si někdo kupuje moje obrazy.