Slutever: Dispatches from a Sexually Autonomous Woman in a Post-Shame World by Karley Sciortino
My rating: 3 of 5 stars
Autor je mrtvý, psal kdysi Barthes, jenomže teď je mrtvej Barthes, takže chudák ani neví, jak vypadá autorka téhle bichle: mrdavost auglí asi 12/10, nacpaná push-upka v až absurdně „su hot slut“ outfitu – vysvětluje na Vicu cosi o novém japonském trendu strkání křenu do řitě. Živá jak málokdo. Mě minimálně probudí vždycky, jak ju vidím.
Teď teda vidím spíše protažené xichty mých přátel na GR, kteří se všichni považují za woke people, jenom protože umí číst, ale já jen říkám, jak jsem jí poznal. S motivací k četbě to nemělo nic společného, protože přeci nejsem sexista, když mám mezi dívkami mnoho přátel, to dá rozum.
Já jsem akorát takový Jirka Babica feminismu: Když neučtete Judith Butler, tak si dejte Karley Sciortino.
Ona to vůbec není zlá knížka, hlavně je to úplně jinej žánr a jak říká Václav Klaus v České sodě, když losuje seznamy homosexuálů, to je žánr a žánr já respektuji.
Videa Sciortino na Vicu mě nikdy moc nebavila, články docela jo. Roky dělá blog Slutever, kde jsem četl nějaké dobré věci, teď tam občas kouknu na její tipy na četbu v rubrice This Week in Sex.
Ono to není jentak, psát o sexu, bych řekl. Dal jsem si úkol: napiš rychle tři lidi, od kterých jsi v Česku četl nějakou žurnalistiku spojenou se sexem. První dobrá, to jsem se málem skácel, co mě to proboha napadlo: Miloš Čermák, Michal Viewegh a další boys. Snad mě za to nezavřou. Druhá: Zhasni! od Wavu, což teda byl výbornej nápad, ale provedení mě unudilo, škoda. Třetí dobrá jsou progresivní pals, ale tam si přes články o MeToo (zaplať pánbůh za ně ofc) nevzpomenu na nějakou pozitivně laděnou disputaci na téma „politika strap-onu v lesbickém vztahu“; možná bych ještě dodal Silvii Lauder, co měla snad před rokem na titulku Respíče piece o ženském orgasmu, jenže to bylo tak spíše z vědeckého nebo jakého hlediska, zkrátka taky jinej žánr, snad kdyby Erik dal nějaký piece, no nic.
Takže jsem to zkrátka přečetl.
Holka z katolické rodiny kdesi v Americe, co je od mladí hladová po sexu, okolo dvaceti žije v Londýně a slovy Petra Bajzy zažívá různá dobrodružství, bydlí ve squatu, kde zkouší klasické squat-polohy jako je třeba 518, stěhuje se do NY, kde má pár konstitutivních vztahů, živí se jako domina, co chčije policajtům od rodin do mordy, pak robí keš jako suger-baby, mezitím píše na Slutever, pro Vice, pro Vogue, má dvouletý vážný vztah s holkou a na konci knihy, zhruba v Kristových letech, dochází k tomu, že nejlepší jsou fuck-buddies, bo to je nejvíc chill, nebo minimálně tak jsem to pochopil.
Všechno to popisuje skrze sex, něco je zbytečně zdlouhavé, něco je vyloženě nudné, něco je fakt zábavné, občas mohla jít více do hloubky. Rejpe do Leny Dunham, rejpe do platových podmínek Vicu a dalších hipster-periodik, říká svoje názory na pórek, BDSM, bisexualitu, popisuje své myšlenkové proměny.
Politicky vnímavějším čtenářkám a čtenářům bude vadit, že to je bílá holka flausící po Manhattanu, co píše pro Vogue o sexu s bohatými týpky a zlehčuje některá citlivá témata, ok, jenomže on to taky není akademickej piece, který chce vysvětlit strukturální potíže černošských samoživitelek nebo pojem seriality genderu, ale zábavná autobiografie, která se snaží lidem přístupnou formou – za cenu přehlížení některých věcí a barvotiskovosti – říct, ať se vykašlou na svoje vnitřní i společenské tlaky a dělají, co se jim líbí, protože tak je to ok.
Verdikt: škoda že to nevyšlo jako jako článek na pokračování v magáči mladé fronty dnes. To bych dal pět hvězd. Takhle to byl dlouhý článek, co v tobě nevyvolá hnutí jako pořádný kus literatury, teda vyvolá, ale jiný, jestli mi jako rozumíte ))))
/ Je vtipná. To u holek není častý, jak svýho času dobře popsali na Priglu. Třeba když vypráví, jak to je s koc jiný, protože s nima nejde např. fingovat orgasmus: “I swear, women have a sixth sense for telling when other women are faking it, even from like fifty feet away. With a dude, you can literally just be boiling pasta and then randomly say, “I’m coming,” and he’ll sincerely believe you. But with Alice, I could give an Oscar-winning performance and she would just laugh in my face.”
// co by mě zajímalo do budoucnosti, je vývoj sexuality (a její veřejné reflexe) v Čechii, kdy píše, že o půl generace mladší Američani jsou už zase jinde (I’m pretty sure that everyone below the age of twenty-six identifies as a radical queer nongendered entity), tak jak to bude tady. Nevím.