Většina našich médií to nepraktikuje. Naposledy se vzpomínáme, že dojmy autorů ze zpovídaných připojoval k rozhovorům snad magazín Mladé fronty DNES.
Možná je to škoda. Autor interview si díky času strávenému přípravou, samotným rozhovorem a pak dlouhým přepisem musí nutně udělat určitý obrázek o zpovídaném. A rozhovor s Petrem Kamberským jsme dělali hlavně kvůli sobě: abychom si vyjasnili, co si o něm a jeho práci vlastně myslíme.
Zkusíme to.
Petr Kamberský je pluralista pravdy. To vůbec neznamená, že by byl reprezentantem doby post-faktické. Pouze si uvědomuje, že zejména v otázkách politických neexistuje jedna správná odpověď. Všechno jsou nějaké interpretace, které mohou být z určitého úhlu pohledu pravdivé, nejsou ovšem všeobsažné.
Díky svému širokému přehledu to rád demonstruje. Snažíte se vcelku přímočaře vyložit nějakou událost, což Kamberský smete ze stolu smrští pěti příkladů, kdy něco velmi podobného přeci bylo vykládáno jinak. Což je na jednu stranu skvěle kritické, ale má to i tu druhou stranu: zeptáte na Babiše a dostanete Bezose. Kamberský ví, jak se vybrušuje.
Nedá se svítit, Kamberský je publicistou, kterého je zkrátka nutné číst. I pro jeho jasně pravicové zaměření, protože na této straně spektra není mnoho autorů a autorek, kteří by byli, slovy našeho nejlepšího politika a politologa Robejška, intelektuálně osvěžující.
A že píše pro pana Babiše? To je téma, které nemáme po rozhovoru o mnoho více vyjasněné.
Kamberského postoj k Mafře, a jeho poznámku o tom, že je jasné, kdo kam patří, chápeme. A na rozdíl od kupříkladu pánů Macháčka a Léka bychom jeho texty neřadili do stáje Agrofertu. Přesto doufáme, že za dvacet let nebudeme takovými cyniky.