Ahoj,
Loni na začátku podzimu jsme vám začali rozesílat Nedělní přílohu internetu. Vznikla proto, že se Jakub rád pouští do nových věcí – a já se umím ve správný okamžik přidat.
Mluvili jsme tehdy vznešeným tónem o své motivaci: chtěli jsme uchopit tok textů, který kolem nás všech na internetu proplouvá. Umět ho přehradit, zamyslet se nad těmi nejlepšími kousky a ty vám potom naservírovat.
Záměr pěkný! Poslední dobou ale přestával fungovat. Namísto možnosti lépe trávit čtení, jsme se začali zaměřovat na texty jen podle toho, nakolik se hodí do Přílohy. Nechat se utlačovat vlastními nápady, to je nevýhra!
Rozhodli jsme se proto vyzkoušet nový model: linky na vzrušující části internetu budeme posílat i nadále. Jen mnohem telegrafičtěji. Především ale začneme na začátku každého newsletteru nabízet krátký sloupek. Pozorování světa, představení myšlenky nebo něco zatím neartikulovaného. Takový formát vás nezavalí tolika odkazy, umožní nám lépe si utřídit myšlenky – zkrátka výživnější mediální dieta pro všechny. Doufáme, že se vám bude líbit!
Ve svém dnešním psaní nový model rovnou vyzkouším. Co vám potřebuji říct: na český internet konečně dorazila nefalšovaná kulturní válka a je zapotřebí, abyste naráz dávali pozor i uměli odvrátit zrak. Teď co tím vším myslím.
Kulturní válka nejspíš vyžaduje nejméně vysvětlování. Známe ji tu totiž dobře – také u nás se objevují nárazově morální paniky, ve kterých se střetávají tábory konzervativců a pokrokářů. Nejde o tradiční politické soupeření: důležité jsou najednou básničky Jiřího Žáčka nebo jestli bude stát socha maršála Koněva na Praze 6. V Americe řeší to stejné symbolické soupeření: mají být toalety rozděleny podle pohlaví? A smí se ještě říkat Veselé Vánoce? Byť jsou takové šarvátky nejspíše častější než dříve, rozhodně nejsou ničím novým. Tak proč s nimi vymrzuji právě teď?
Protože teprve nyní nabývá kulturní válka internetové podoby, kterou znám ze zahraničí. Příklady: konzervativní herní vývojář Daniel Vávra nahrál na YouTube dvou a půl hodinové video, ve kterém reaguje na přednášku doktorky Hübnerové z brněnské fildy. Ta kritizovala sexismus nebo práci se historickými prameny Vávrova týmu ve hře Kingdom Come. Pár shrnujících článků, sto šedesát tisíc shlédnutí, rozhořčené statusy. Stejného druhu je i aktivita facebookové skupiny Memekolóra: její tvorba umně tančí na hranici mezi ironií a rasismem, až to dotáhne do mainstreamu.
Připomínám: je teď řeč o *online* kulturních válkách, které se začaly – byť jen velmi vzdáleně – přibližovat americkým proporcím. Proč mi to přijde důležité, když třeba Koněvova socha vzbuzuje mnohem větší humbuk?
Jednak by se jistě dalo mluvit o přelévání toho nejhoršího z internetu do reálného světa. Třeba video z masakru v novozélandské mešitě překypovalo odkazy na alt-right estetiku webu 8chan.
Tak daleko ale nejsme. Důvod je prozaičtější: když jsem v úvodu mluvil o správné mediální dietě, tak tou mizernou ukazuju právě na všechen ten internetový-kulturně-válečný obsah, který jsem za ta léta viděl: štosy článků, memů, spousty videí. Jde o strhující podívanou a není divu, že nefungovaly protiléky jako addony v prohlížeči, které blokují určité stránky nebo newsfeed na Facebooku. Dokonce jsem četl self-help literaturu (!) Hluboká práce – jenže odvrátit zrak se mi úplně nepovedlo.
I ve chvíli, kdy totiž kulturní spory neservíruje mazaný algoritmus YouTubu nebo Twitteru, jde o zatraceně pohlcující věc. Na první pohled jde o malicherně střety: boj o Koněva je ale bojem o dobro a zlo v naší paměti. V hádce kdo smí na jaký záchod se zase zrcadlí otázky o podstatě pohlaví nebo vztahu mezi biologickou a sociální realitou.
Proto jde o témata, která působí mnohem závažněji než debaty o energetice nebo zdravotnictví. A to je mou syntézou: kulturní válka jako chuťovka na sociálních sítích žere čas i důležitou část debaty. Řešení neznám. Teoretických náhledů zabalených v lahodném formátu mám ale hned několik. Berte si!
– Snad nejdůležitější arénou kulturních válek je YouTube. Vznikla tam řada celebrit obou táborů, o jeho algoritmu se hovoří jako o šikovném nástroji pro radikalizaci. Koho zajímá stručná, velmi dobře odvyprávěná historie těchto sporů, může si poslechnout sérii Rabbit Hole od New York Times. Mluví v nich lidé od ředitelky YouTube po PewDiePie (a krapet mě děsí, kolik protagonistů jsem sám znal).
👉 Poslechněte si podcast Rabbit Hole
– V Rabbit Hole je zmíněna i tajná zbraň levice: youtuberka ContraPoints. O tomto kanálu, za kterým stojí Natalie Wynn, jsme už v Příloze psali. Sdílet ji musíme znovu, ve svém posledním videu totiž přesně zachycuje dynamiku, která proti sobě na internetu poštvává znesvářené strany i spojence. Ta je podchycena v teorii pocitu studu za ostatní – cringe – který ContraPoints kategorizuje s nádhernou systematičností, prozrazující její ukotvení v akademii.
👉 Pusťte si poučně-cirkusovou Natalie
– Zmínil jsem, že kulturní válka tu je dlouho, ale akceleruje. Vysvětlení se zaměřením na Twitter přináší Venkatesh Rao. Jeho článek jako obvykle hýří metaforami (mluví o rytířích a jejich poskocích a celé ekonomice jejich vztahů) a neotřelými vhledy. I po druhém přečtení nejsem rozhodnutý, jestli obě části jeho teorie přijmout. Za její poutavost ale dávám ruku do ohně.
👉 Přečtěte si, jak rozumí kulturní válce Venkatesh Rao
Na internetu se toho děje mnohem více. Zajímat by vás mohlo:
– Jaká je situace původního českého videa na webu? Jakub napsal mamutí text, nepřehlédněte ho.
– Ošklivá obálka skrývá výrazného českého autora, kterého jsme neznali. Objevte ho v recenzi Evy Klíčové.
– Nedávná česká historie očima kanadsko-amerického historika Krapfla.
– Fenoménu UFO se v posledních týdnech vyjadřují i lidé bez alobalové čepice. Tady je důvod, proč to dělají. 🛸
– Jak budeme vzpomínat na holocaust, až odejdou poslední přeživší? Holograficky.
– Zahradničení a reflexe internetu nebo naší kultury jdou skvěle k sobě.
To je pro dnešek vše. Díky, že nás čtete!
Ondřej a Jakub